Zajatecký tábor pro italské vojáky, zajaté během ofenzívy u Caporetta v říjnu a listopadu roku 1917, byl v hořovickém zámku zřízen v únoru 1918. Bylo zde umístěno 220 důstojníků a 80 vojáků. Jejich strážci byli doplněni z řad vojáků maďarské a chorvatské národnosti, kteří byli známí svou tvrdostí až krutostí a velmi často se k zajatcům chovali brutálně.  Na rozdíl od anglických a francouzských zajatců, kteří dostávali pomoc od příslušných vlád prostřednictvím Červeného kříže, nedostávali zajatci italští nic. Stráže jim dokonce zabavovali i korespondenci, kterou jim posílala přes Červený kříž rodina.

Právě kvůli hrubému zacházení a urážkám důstojnosti ze strany věznitelů se tři zajatci – kapitán Giuseppe Rebughi, kapitán Umberto Jarach a nadporučík Pietro Brugnoli – pokusili 7. září 1918 o útěk. Ten se bohužel nezdařil. Zákrok stráží byl nemilosrdný. Přilákáni hlukem začali střílet i přesto, že uprchlí Italové se začali téměř okamžitě vzdávat. Kapitán Rebughi byl zasažen do krku a hrudi a byl na místě mrtev. Nadporučík Brugnoli byl postřelen a na následky zranění zemřel po převozu do pražské nemocnice. Kapitán Jarach byl probodnut bajonetem a jako jediný, navzdory následné doživotní invaliditě, tento útěk přežil.

Vzhledem k tomu, jaké tato událost vzbudila pohoršení ve městě a okolí, byla rakev s tělem kapitána Rebughiho vystavena v zámeckém vestibulu. Hold mu podle záznamu v deníku dalšího ze zajatců, Bartolomea Gianturca, přišel vzdát Hořovický starosta a stovky dalších obyvatel města. Kapitán Giuseppe Rebughi byl uložen v rodinné hrobce rodiny Burešových na hořovickém hřbitově. Václav Bureš, zaměstnanec Okresní správní komise, zajatcům na zámku tajně poskytoval pomoc a nabídl svou rodinnou hrobku k uložení kapitánových ostatků do doby, než bude možné jeho tělo repatriovat zpět do vlasti.

Po skončení války zůstali Italové v Hořovicích jako hosté města a českého národa až do 29. listopadu 1918. Panu Václavu Burešovi byl za jeho pomoc italským zajatcům udělen Rytířský řád Italské koruny.