Zlotřilý regent propadl peklu

Jakub Veltrubský z Veltrub

1638 – povýšen do šlechtického stavu

1658 - zemřel

Po Bílé hoře bylo hořovické panství zkonfiskováno pánům z Říčan a jeho novým majitelem se stal Jaroslav Bořita z Martinic. Novým pánům se snažil zavděčit regent, čili vrchní správce panství, Jakub Veltrubský. Vrchnosti se velmi zalíbil svým urbářem - soupisem všech nemovitostí a povinností lidí vůči vrchnosti, ve kterém se snažil přivtělit co nejvíc dominikálu (panské půdě); sám ale musel platit pokuty hraběti za své zpronevěry a jeho nepravosti ho provázely až za hrob: podle legendy se mu před smrtí nedostalo svátosti, a tak prý regentův přízrak objíždí v noci na černém koni městem a opakuje poslední slova kněze, která ještě před smrtí zaslechl: „…et in saecula saeculorum.“ Přes svou snaživost byl vrchností zapuzen a umřel jako všemi nenáviděný, opovrhovaný člověk. Vysvobozen může být pouze někým, kdo před ním neuteče a vysloví: „Amen“.

Klášterní budova stojí údajně na místě dvou měšťanských domů. První dům náležel ještě v roce 1540 konšelu Janu Pohanovskému, později často měnil majitele, dlouho byl také v majetku pánů z Říčan. Druhý dům patřil rodině Jana Przníka, která vlastnila v Hořovicích více nemovitostí. Po požáru v roce 1624 vykoupil spáleniště správce hořovického panství Jakub Veltrubský. Nový dům, který na jejich místě vystavěl po roce 1627, však musel nakonec odevzdat jako pokutu za své zpronevěry Bernardovi Ignáci z Martinic. Zbožný hrabě ve své závěti (1678) určil dům za obydlí řádů theatinů, a těm patřil klášter i s kostelem Nejsvětější Trojice až do roku 1684. Protože se nepodařilo theatinskou fundaci udržet, získali klášter františkáni. Vzhledem k požáru v roce 1782 se z původní stavby kláštera zachovala jen vstupní valeně klenutá chodba s lunetami.

Nová šlechta v českých zemích a podunajské monarchii

Hrady.cz klášter františkánů Hořovice

Ivan Rillich pohlednice