Historie šlechtického sídla

Od starého k novému zámku

Koncem 17. století se v Hořovicích objevuje nový rod slezských pánů z Vrbna a Bruntálu. První z nich, hrabě Jan František (1634–1705) získal hořovické panství díky dvěma sňatkům s dcerami Bernarda Ignáce z Martinic. Jan František je považován za stavitele nového hořovického zámku. Nové sídlo bylo stavěno především proto, že starý zámek – původně středověký hrad již nesplňoval nároky reprezentačního šlechtického sídla. Vrbnové zůstali na Hořovicích do poloviny 19. století. Posledním majitelem z tohoto rodu byl Dominik (1811–1876), který roku 1852 hořovické panství prodal hesenskému kurfiřtovi Friedrichu Wilhelmovi, knížeti z Hanau (1802–1875). Potomci knížete z Hanau vlastnili zámek a částečně i panství do roku 1945. Poslední majitel zámku byl hrabě Jindřich ze Schaumburgu s rodinou. V době 2. světové války pobývala na zámku již jen část rodiny – hraběnka Fuggerová a jeden ze synů – Leopold. Jindřich narukoval do Wehrmachtu již po anšlusu Rakouska (březen 1938) a bojoval v německé armádě do roku 1942, kdy v Tunisku padl do amerického zajetí. Do Hořovic se již nikdy nevrátil. Těsně před koncem války (3. ledna 1945) byl zajat také Leopold – tentokrát gestapem – a za údajnou urážku říšského tiskového místa byl internován do Kladna. Ve vazbě zůstal do 2. dubna 1945 a poslední týdny války strávil spolu s matkou v Hořovicích. Bezprostředně po ukončení války setrvávala hraběnka se svým synem v domácím vězení. Poté, co se jí podařilo prokázat rakouskou státní příslušnost, byli odvezeni do Vídně, kde se setkali se zbytkem rodiny. Do Hořovic se poslední majitelé již nikdy nevrátili.

Na základě dekretu číslo 7 vydaného prezidentem ČSR Edvardem Benešem 19. května 1945 byl areál hořovického zámku 30. června 1945 zestátněn a dán pod správu národního správce Eduarda Pokorného (bývalý lesní účetní). Jindřich ze Schaumburgu byl označen za Němce (ačkoliv rakouský státní příslušník) a nepřítele československého lidu. V této době (od 6. května) již byla část zámecké budovy zabrána jako nemocnice. Ta byla však již 6. června vystěhována na příkaz oddílu Rudé armády, který zde pobýval do 28. června. V tomto období byla značná část inventáře i výzdoby interiérů poničena a mnoho věcí bylo Rudou armádou zabráno a odvezeno jako válečná kořist. Další kořist zabral další ruský oddíl, který přijel na zámek 30. června. Po odjezdu ruských vojáků zámek připadl městu Hořovice. Přesná inventarizace majetku je ovšem známa až z 2. července 1946, kdy soupis čítal již jen 2241 předmětů. Chybějící část inventáře byla rozkradena či zničena. V budově zámku byl umístěn poštovní úřad a ve zbývajících místnostech bylo uloženo zařízení učitelského ústavu a část inventáře.

V dalších letech, do roku 1951, spravuje zámek národní kulturní komise. V této době se zde střídají různé organizace od Musejního spolku po úřady státní správy, které zde měly sídlo nebo i depozitáře. Koncem roku 1951 vzniká při ministerstvu školství, věd a umění výkonný orgán památkové péče - Státní památková správa, do jejíž kompetence spadal v této době i hořovický zámek. Počet nájemníků se ani pod novým správcem nesnížil – naopak, ještě v roce 1951 využívá 19 místností severozápadního křídla Okresní rolnická škola. Současně se však připravovala expozice v jihozápadním křídle, která byla otevřena v roce 1954 (jídelna, knihovna, lovecký, modrý salon a empírová ložnice). Tato expozice byla v téměř nezměněném stavu prezentována až do roku 1974, kdy byl zámek pro veřejnost pro havarijní technický stav uzavřen. V téže době končí nájem také SPŠ strojnické, která v roce 1956 nahradila ve stejných prostorách rolnickou školu. Expozice se nově otevřela až v roce 1985. V prostorách severního křídla byly ovšem umístěny pouze dvě výstavy – soubor dětského nábytku, hraček a drobných porcelánových plastik ze středočeských zámků (sbírka původně určena pro hrad Křivoklát) a výstava s názvem „Hudba bez hudebníků“ – soubor automatofonů, zapůjčený z Národního muzea. V roce 1988 pak přibyla výstava historických hodin ze 16. až 20. století. V další sezóně byla expozice rozšířena o dva pokoje: tzv. malou jídelnu a holandský salónek, avšak jednalo se o zcela uměle vytvořenou expozici. Po roce 1989 byly zpřístupněny další sály hlavního křídla - v roce 1993 byly instalovány tzv. Slavíkův sál (dnes Hlavní sál) a Červený salón, o rok později Dámský salónek a v roce 1995 byly zpřístupněny jídelna a knihovna. V roce 2000 byla expozice rozšířena o lovecký a zlatý salónek a předposlední úpravou byla v sezóně 2002 reinstalace salónků věnovaných pánům z Vrbna. V roce 2005 došlo k reinstalaci Dámského salónku, dnes Zeleného, dle dochovaných vyobrazení této místnosti. Dále bylo zpřístupněno točité schodiště spojující první patro s přízemím, kde jsou instalovány pokoje služebnictva.

V roce 2002 byl areál státního zámku Hořovice vyhlášen Národní kulturní památkou. Zámek spravuje Národní památkový ústav.